Letní seriál: Poznejte vítěze Psí miss – Arty, Bart, Bartcha
Radnice umístila na stojany se sáčky na psí exkrementy samolepky, které motivují pejskaře k uklízení po jejich čtyřnohých mazlíčcích. Přečtětě si něco o pejscích, které budete na stojanech potkávat. Dnes poznáte Artyho, Barta a Bartchu.
Arty
Artymu je pět let. Doma mu říkáme Artíku, Arte, detetektive (čmuchálku) a občas taky Arture, ale to jen výjimečně, když přeslechne naše volání a řeší si svůj business. Jméno jsme mu chtěli dát na A po jeho tátovi, který se jmenoval Atrei, a tak vznikl Art. Jeho nejoblíbenější aktivitou je aport míčku, a ještě větší zábavou je u nás fialový kruh. Nejvíc nás pozlobí, když nám slintá u stolu při jídle a my ho musíme odhánět. Máme ho ale moc rádi. Zbožňujeme, když se jde za námi pomazlit, je to náš nejlepší parťák.
Bart
Bart se k nám dostal ve štěněcím věku z Brněnského útulku, který ho našel společně s maminkou zabalené v krabici. S takovýmto jménem jsme ho už tenkrát adoptovali a myslíme, že k němu pasuje úplně přesně. Tento rok oslavil Bartík osmé narozeniny a jeho nejoblíbenější aktivitou jsou procházky, hraní s paní Liškou (plyšák), hypnotizování pamlsků a drbání na břichu. Občas nás dokáže pozlobit jeho vyjadřováním k veškerému možnému dění (štěkání) a kňouráním po fenkách. Bart je ale naše láska, proto nás těší už jen samotná jeho existence. Přejeme si, aby tady byl ještě dlouhá léta.
Bartcha
Říkáme jí Bartcha neboli Barča, jméno dostala v Depozitu Beruška, ze kterého jsme si ji v lednu 2022 přivezli. Zamilovala jsem se do ní z černobílé fotky, kterou v depozitu vyfotil kamarád fotograf Honza Jirkovský a dal na Facebook s tím, že hledá domov – Honza fotí černobílou fotku, a tak byla Bartcha pro jeho umění ideální objekt.
Původně se, ale jmenovala jinak. Nicméně byla do depozitu umístěná proto, že jí umřela panička a pozůstalí ji chtěli nechat utratit. Bylo jí 10 let (dnes jí je 12), byla hrozně moc smutná a změnou jména se jí měl změnit i osud. A to se myslím stalo. Je pro mě i pro mého syna skvělou parťačkou, a i když umí dělal opravdu smutný kukuč, hlavně tedy, když člověk zrovna něco jí, tak myslím, že má s námi pohodový a veselý život. Beru si ji s sebou do práce, miluje aportovat míčky a plašit holuby, a tak je Jiřák, kde mám kancelář, pro ni rájem.
Bartcha je i trochu strašpytel, a proto když je bouřka, ze strachu kouše kabely. Doma si tak večer už nemůžu číst, protože mi nesvítí jediná žárovka. Nicméně je to věrná parťačka a její oddanost je někdy až dojemná. Jsem moc ráda, že jsme se jí ujali a dali lásku. Ona nám jí vrací.