Noc literatury se setkala s nadšenou odezvou diváků

Ani osmý ročník projektu Noc literatury nezklamal. Veřejná čtení na žižkovských místech, která jsou buď nedostupná, anebo neslouží k literárním účelům, přilákaly davy příznivců.

Dne 14. května ulicemi Žižkova proudily stovky lidí, které s mapkami v ruce hledaly další cedule s označením stanovišť, kde probíhalo veřejné čtení. V půlhodinové smyčce předčítali známí herci svoje úryvky na různorodých místech, které diváci nadšeně obcházeli. Od stadionu Viktorie Žižkov ulicí Štítného přes Havlíčkovo náměstí se šlo jedním směrem až na Parukářku, kde návštěvníci mohli zhlédnout asi nejbizarnější prostory 16 metrů hlubokého bunkru. Další zájemci o literaturu pokračovali přes Žižkovo náměstí (VOŠUP a SUPŠ), ulicí Čajkovského (Atrium) až ke Švehlově koleji, kde byla pro tyto účely zpřístupněna roky zavřená menza.

Právě zde předčítala herečka Daniela Kolářova úryvek z románu Tichý útěk rumunské autorky Leny Constante, který líčí vzpomínky ženy v období politických procesů v 50. letech v Rumunsku. Vyprávění o prožitých útrapách, mučení a ponížení jako by umocňovalo strohé a bezvýrazné prostředí menzy Švehlovy koleje, která asociuje tuto dobu právě svým interiérem. Jiný adrenalin nabídl Bunkr Parukářka. Uvnitř atomového krytu, v němž sídlí i poutavé Muzeum studené války, mladá naděje Národního divadla Igor Orozovič četl pasáž z románu Tělo italského spisovatele Paolo Giordano, jenž zavedl čtenáře do provincie Faráh v jihozápadním Afganistánu, kde křehkost a zranitelnost vojáků se bez přetvářky odhalovala ve studených a temných prostorách vojenského objektu.

Organizátoři akce s citem vybrali nová díla současné evropské literatury, aby byly přesně šité na míru místům, kde probíhala Noc literatury. A tak kultovní hospoda U vystřelenýho oka se stala svědkem životopisného románu Limonov.Deník ztroskotance undergroundového autora Emanuela Carrereho, svatební síň žižkovské radnice zažila doslova nával diváku, kteří si nechtěli nechat ujít četbu Než usneš norské spisovatelky Linn Ullmannové v podání herečky Barbory Polákové, jež s nadhledem a vtipnou elegancí glosovala úvahy o lásce, manželství, nevěře a naději.

Výčet všech dvaceti míst by zabral několik stran novinového papíru. Stadion Viktoria Žižkov, Dům odborových svazů, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, Žižkovské kinematografické divadlo / Ateliéry Pokrok či Základní škola Jaroslava Seiferta byly též hojně navštěvovány. S posledně jmenovaným místem, které je spjato s naším jediným nositelem Nobelovy ceny za literaturu, se pojí malé překvapení, které poodhalil na tiskové konferenci den před Nocí literatury zástupce starostky Matěj Stropnický: „V roce 2016 uplyne 30 let od smrti Jaroslava Seiferta. Při této příležitosti bychom chtěli letos zadat zakázku na vytvoření jeho sochy, kterou bychom za dva roky odhalili.“

Noc literatury tradičně organizují Česká centra. Letošní ročník se uskutečnil ve spolupráci s městskou částí Praha 3.