Zemřel režisér Václav Vorlíček

Václav Vorlíček tíhnul k filmu už jako sedmnáctiletý gymnazista, kdy si zahrál coby vodní skaut oddílu spisovatele Jaroslava Nováka ve filmu Na dobré stopě režiséra Josefa Macha. Na vodní skauting vzpomínal režisér i po letech:

"Absolvoval jsem jako vlče tři tábory a jako sedmiletý skládal vlčácký slib. Byl to opravdu silný zážitek – když se u táborového ohně malý kluk s vyvalenýma očima zavazuje k něčemu velkému, na celý život, to se pak vynořuje z podvědomí často. Jako režisér musíte řídit kolektiv lidí různých profesí, kteří jsou zainteresovaní na společné věci. Řídit kolektiv se člověk učil už ve skautské družině. Jako rádce jsem pod sebou měl skupinu šesti sedmi kluků, doslova jsme pak byli i na jedné lodi: Jela se třeba Vltava, cesta trvala týden, museli jsme být týden na jedné lodi a všechno zvládnout, nerozbít pramku v proudu na balvanech… Tím, že člověk formoval jiné, formoval vlastně i sám sebe.

Když po maturitě napoprvé neuspěl u zkoušky na FAMU, nastoupil do Filmového studia Barrandov jako adept asistenta scény a podílel se mj. na natáčení Fričovy komedie Bylo to v máji (1950). Napodruhé byl přijat a studium na katedře režie (1951-56) ukončil absolventským snímkem Direktiva. K vlastní režii se dostal počátkem 60. let minulého století a svými komediemi dosáhl světového věhlasu. Diváci si oblíbili filmy Kdo chce zabít Jessie?, Dívku na koštěti nebo Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, za něž si odnesl ocenění z domácích a zahraničních festivalů (Terst, Locarno, Avellin). Fantazii, komediální zápletky mísil s černým humorem s laskavou satirou, které byly hmatatelné v Arabele, Létajícím Čestmírovi nebo Křečkovi v noční košili (dohromady ve spolupráci s Milošem Macourkem). Do zlatého fondu patří pohádky Tři oříšky pro Popelku nebo Jak se budí princezny. Jeho posledními snímky byly koprodukční pohádky Pták Ohnivák, Jezerní královna, nebo nepříliš úspěšné dětské komedie Saxana – veletrh strašidel či Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko.